REKLAMY,hlasování a pozvánky zde

V případě psaní do normálního článu

je budu ignorovat !!!!!

D.B.Cooper

29. ledna 2009 v 19:21 | Pussyfoot


Přibližná podoba D. B. Coopera - kresba FBI z roku 1972
Jiná jménaDan Cooper
Znám jakoÚnosce Boeingu 727, který po obdržení výkupného vyskočil z letadla.
D.B.Cooper
Soubor:DB Cooper Wanted Poster.jpg
Jako D. B. Cooper je označován muž, který unesl 24. listopadu 1971 ve Spojených státech letadlo Boeing7 obdržel výkupné 200 000 USD a následně z letadla vyskočil. Na palubu vstoupil pod jménem Dan Cooper, ale toto jméno bylo při komunikaci s tiskem zkomoleno na D. B. Cooper. Ačkoliv byly vyšetřovány stovky osob, dodnes není známa jeho pravá identita, zda-li měl komplice a zda-li přežil skok z letadla. Většina peněz vyplacených jako výkupné nebyla nikdy nalezena. FBI
předpokládá, že nepřežil skok z letadla. Existuje několik neoficiálních teorií, které popisují jeho osud po výskoku z letadla.
Cooperův netradiční způsob úniku a jeho nejasný osud dodnes mnohé fascinuje. Případ Cooper (FBI mu dala krycí jméno "Norjak") zůstává nerozluštěným případem a jde o jeden z mála nerozluštěných případů únosu letadla.
Případ Cooper byl po dekády záhadou jak pro vládu, tak i soukromé detektivy, neboť desítky možných stop vždy vedly do slepé uličky. Na zásadní zlom v případu se schylovalo v březnu 2008, kdy děti ve městě Amboy ve Washingtonu, poblíž místa Cooperova seskoku, nalezly padák. Pozdější expertízy ovšem prokázaly, že padák nebyl Cooperův.
I přes malý podůkazů se jich během let několik vynořilo. Na konci roku 1978 byl v oblasti Cooperova seskoku nalezen plakát s instrukcemi jak otevřít záďové dveře Boeingu 727 a později bylo potvrzeno, že pocházel z uneseného letadla. V únoru 1980 nalezl osmiletý Brian čet Ingram 5880 USD ve dvacetidolarových bankovkách na břehu Columbia River.
V říjnu 2007 prohlásila FBI, že získala částečný vzorek Cooperovy DNA z jeho kravaty, kterou zanechal v uneseném letadle. Dne 31. prosince 2007 otevřela FBI případ publikací nikdy nezveřejněných nákresů a informací za účelem osvěžit možným svědkům paměť a přinést důkazy, které by mohly vést ke Cooperově identifikaci. FBI v tiskové zprávě prohlásila, že podle ní Cooper nepřežil skok, ale vyjádřila zájem v odhalení jeho pravé identity.
Soubor:DB Cooper Wanted Poster.jpg
Únos
Ve středu
24. listopadu 1971, den před Dnem díkuvzdání, nastoupil muž cestující pod jménem Dan Cooper do letadla Boeing 727-200 společnosti Northwest Orient (nyní Nortwest Airlines) na letu 305 (FAA Reg. N467US) z Portland International Airport (PDX) v Portlandu v Oregonu do Seattlu ve Washingtonu
. Dle svědků měl Cooper okolo pětačtyřiceti let a byl vysoký 1,78 až 1,83 m. Měl na sobě černý kabát, mokasíny, tmavý oblek, košili s bílým límečkem, černou kravatu, černé sluneční brýle a perleťovou sponu na kravatu.Jakmile stroj vzlétl z portlandského letiště, podal Cooper letušce Florence Schaffner, která seděla v sedadle připevněném na zadních dveří letadla, přímo za Cooperovým sedadlem, obálku se vzkazem. Ta si myslela, že je to Cooperovo telefonní číslo a proto si ji okamžitě dala do kapsy. Cooper se k ní naklonil a řekl jí: "Slečno, myslím si, že byste se měla na ten vzkaz podívat. Mám bombu."V obálce byl vzkaz: "Ve svém kufříku mám bombu. Použiju ji, pokud to bude nutné. Chci, abyste seděla vedle mě. Toto je únos."
Vzkaz obsahoval také požadavek na výkupné 200 000 USD v neoznačených dvacetidolarových bankovkách a dva sety padáků - dva hlavní padáky a dva záložní.Ve vzkazu byl napsáno, že výkupné a padáky mají být předány po přistání na letišti
. Pokud by požadavky nebyly splněny, hrozil Cooper odpálením bomby.Letuška o vzniklé situaci informovala pilota Williama Scotta, ten předal informaci letové kontrole na letišti Seattle-Tacoma a ta kontaktovala FBI. FBI se spojila s vedením společnosti Northwest Airlines a její ředitel Donald Nyrop nařídil Scottovi spolupracovat s Cooperem.Scott instruoval letušku, aby vrátila za Cooperem a pokusila se zjistit, zda-li je bomba pravá. Cooper to vytušil a na okamžik otevřel kufřík, kde byly dvě červené nálože, velká baterie a dráty, což letušku přesvědčilo o funkčnosti bomby. Instruoval ji, aby řekla pilotovi, že nemá přistávat, dokud nebudou na letišti připraveny padáky a peníze. Florence Schaffner se vydala do kokpitu informovat pilota o Cooperových požadavcích
Propuštění rukojmí výměnou za splnění požadavků
Plakát, který FBI používala při pátrání po Cooperovi
Po artikulaci Cooperových požadavků bylo pilotovi nařízeno, aby vyčkával v oblasti
Puget Sound, zatímco se pracovalo na jejich splnění. Agenti FBI se rozhodli Cooperovi 200 000 USD v neoznačených bankovkách vyplatit, ale připravili výhradně bankovky vytištěné v roce 1969, které měly sériové číslo začínajíc na písmeno L a vydala je Federal Reserve Bank of San Francisco. Agenti všech 10 000 bankovech vyfotografovali za účelem uchování jejich sériových čísel. Úřady původně chtěly Cooperovi poskytnout armádní padáky z McChord Air Force Base

, ale Cooper požadoval civilní padáky s manuálně ovladatelnou pojistkou. Místní policie nalezla požadovaný typ padáků v místní parašutistické škole. Mezitím seděl Cooper v letadle, pil bourbon a sodovku. Tina Mucklow, letuška, která s ním strávila nejvíce času, poznamenala, že se jí zdal Cooper být spíše milý a natolik ohleduplný, že požadoval, aby bylo posádce po přistáni v Seattlu doneseno jídlo. Naopak dle FBI byl Cooper oplzlý a používal vulgární mluvu. V 17:24 oznámilo pilotovi řízení letového provozu, že Cooperovy požadavky byly splněny. Cooper povolil pilotovi přistát na letišti Seattle-Tacoma. Letadlo dosedlo na ranvej v 17:39. Cooper nařídil Scottovi zastavit na odlehlém místě ranveje a ztlumit v kabině světla, aby snížil riziko útoku
sniperů. Po řízení letového provozu požadoval, aby poslalo za letadlem jednu osobu s padáky a výkupným. Pro tento úkol byl vybrán zaměstnanec Northwest Orient, který předal padáky a výkupné přes zadní dveře letušce Tině Mucklow. O několik minut později propustil Cooper všech 36 pasažérů a letušku Florence Schaffner zadními dveřmi. Pilot Scott, letuška Tina Mucklow, první důstojník Bob Rataczak a technik H. E. Anderson museli zůstat na palubě.
FBI byla zmatena Cooperovým požadavkem na padáky a netušila, jaký má plán. Agenti uvažovali, zda-li má Cooper na palubě komplice, nebo zda-li byly padáky určeny pro posádku letadla (pilot, ko-pilot, letuška a Cooper). Do tohoto okamžiku se nikdo nepokusil vyskočit s padákem z uneseného dopravního letadla. Zatímco bylo letadlu doplňováno palivo, zástupce FAA, který chtěl Cooperovi vysvětlit právní následky jeho počínání, žádal o povolení vstoupit na palubu. Cooper tuto žádost okamžitě zamítl. Technické problémy způsobily zpomalení doplňování paliva. Cooper začal být podezřívavý, když ani po patnácti minutách nebylo tankování dokončeno. Začal hrozit odpálením bomby, po čemž se technici pokusili tankování co nejvíce urychlit.

Zpět ve vzduchu
Po doplnění paliva, prozkoumání padáků a výkupného a po vyjednávání týkajícím se letového plánu a otevření zadních dveří, nařídil okolo 19:40 Cooper posádce vzlétnout. Požadoval, aby pilot letěl do
Mexico City při rychlosti 320 km/h ve výšce 3000 m s vysunutým podvozkem a s klapkami pod úhlem 15°. První důstojník Rataczak jej informoval, že s tímto nastavením a za současného počasí bude letadlo schopno doletět jen 1600 km daleko. Cooper prodiskutoval s posádkou místa možného přistání a nakonec se rozhodl pro Reno v Nevadě, kde mělo být opět doplněno palivo.Nařídil, aby letadlo letělo po Victor 23, letecké trase vedoucí v nízké výšce západně od Kaskádového pohoří
. Cooper přikázal Scottovi, aby nechal kabinu nenatlakovanou. Nenatlakovaná kabina ve výšce 3000 m by snížila riziko přetlaku při otevření dveří letadla za účelem skoku.
Okamžitě po startu nařídil Cooper letušce, která předtím seděla vedle něj, aby odešla do kokpitu a zůstala tam.Předtím než zašla za závěs oddělující první a druhou třídu, všimla si, že si něco, o čemž si myslela, že je to lano, přivazuje k zápěstí. O několik chvil později bylo pilotovi indikováno, že se Cooper pokouší otevřít zadní dveře. Pomocí interkomu se jej zeptal, zda-li pro něj nemůže něco udělat, ale Cooper stroze odvětil, že ne.
Posádka si všimla změny tlaku vzduchu v kabině. Cooper spustil zadní dveře, vyskočil z nich a od té doby jej nikdo neviděl.Toto byl poslední okamžik, kdy se vědělo, že je naživu. Dle FBI Cooper vyskočil v 20:13 na jihozápadním Washingtonem, protože v tomto okamžku se začalo zadní schodiště třást, což bylo pravděpodobně
způsobeno skokem. V té době byl v oblasti silný déšť a díky oblačnosti nebyl viditelný žádný zdroj světla.Kvůli špatným podmínkám si Coopera nevšimli piloti stíhaček US Air Force F-106, kteří sledovali letadlo.Původně se předpokládalo, že Cooper přistál jihovýchodně od obce Ariel ve Washingtonu, poblíž Lake Merwin, 48 km severně od Porlandu. Informace poskytnuté FBI kapitánem Scottem v roce 1980 vedly přehodnocení trasy letu a posunutí místa přistání o 32 km na východ. Přesné místo Cooperova přistání zůstává neznámé.
Přibližně dvě a půl hodiny po startu ze Seattle-Tacoma okolo 22:15 přistálo letadlo na letišti v Renu. Ranvej byla obklíčena policisty a agenty FBI. Poté, co Scott sdělil, že Cooper vyskočil, vstoupili na palubu agenti FBI, kteří začali hledat důkazy, které zde Cooper zanechal. Nalezli zde mnoho otisků prstů (které mohly, ale nemusely patřit Cooperovi), kravatu, sponu a dva ze čtyř padáků. Na palubě nebyl ani Cooper, jeho kufřík, výkupné a zbývající dva padáky. Osoby, které s ním přišly do styku byly vyslýchány, přičemž podaly o jeho podobě a průběhu únosu prakticky totožné informace. Na základě výslechů byla vytvořena kresba znázorňující Cooperovu podobu, která byla používána na policejních plakátech. Dle FBI tato kresba přesně odráží Cooperovu podobu, neboť jej identicky popsalo mnoho lidí vyslýchaných nezávisle na sobě na různých místech
Zmizení beze stop
I přes osmnáctidenní pátrací akci nebyla v oblasti Cooperova seskou nalezena žádná stopa ani jeho padák. Bylo obtížné odhadhnout přesné místo přistání, neboť při výskoku z letadla letícího rychlostí 91 m/s mohl i malý pohyb značně ovlivnit konečné místo dopadu. FBI usoudila, že Cooper nebyl schopen dopředu odhadnout, kde přistane a z toho agenti odvodili, že neměl komplice, který by na něj na zemi čekal a po přistání mu pomohl uprchnout. Za pomoci čtyřset vojáků z nedalekého Fort Lewis bylo v dubnu 1972 prohledáváno předpokládané území dopadu. Po šesti týdnech průzkumu nebyl nalezen jediný důkaz související s únosem. Dodnes je tak sporné, zda-li Cooper seskok přežil a následně z oblasti unikl. Krátce po únosu FBI vyšetřovala a následně propustila obyvatele Portlandu jménem D. B. Cooper, který ovšem nikdy nepatřil mezi hlavní podezřelé. Iniciály D. B. byly únosci připsány omylem v důsledku informačního šumu mezi policií a médii a únosce je dodnes označován jako D. B. Cooper.
Mezitím vyvinula FBI snahu vypátrat na základě sériových čísel bankovky, které byly použity pro vyplacení výkupného. Scotland Yard a další policejní útvary po celém světě obdržely sériová čísla hledaných bankovek. Několik měsíců po únosu nabídla společnost Northwest Airlines za nalezení bankovek odměnu ve výši 15% nalezených peněz, nejvýše až 25 000 USD, avšak aerolinky nakonec tuto nabídku stáhly, neboť se nikdo nepřihlásil. V listopadu 1973 začal deník The Oregon Journal publikovat po svolení ze strany FBI sériová čísla hledaných bankovek a nabídl odměnu 1 000 USD každému, kdo nalezne alespoň jednu bankovku. I přes široký zájem veřejnosti a několik údajných shod, se nikomu ve skutečnosti nepodařilo nalézt byť jedinou bankovku. V období před únosem se FBI podařilo v oblasti vyřešit dva zločiny - bankovní loupež a vydírání - vysledováním sériových čísel bankovek. Oba případy byly rozluštěny během několika týdnů, ale pachatelé sami usnadnili vyšteřování, neboť utráceli velké množství získaných peněz ve stejné oblasti, kde je nelegálně získali, což byl zásadní rozdíl v porovnání s Cooperovým případem.
V roce 1978 nalezl lovec poblíž místa Cooperova seskoku plakát s instrukcemi jak spustit schodiště na zádi Boeingu 727, který pocházel z uneseného letadla.

Dne 10. února 1980 nalezl během pikniku se svou rodinou tehdy osmiletý Brian Ingram 5880 USD v rozkládajících se dvacetidolarových bankovkách obtočených gumičkou v hloubce 5 cm, přibližně 12 m od břehu Columbia River 8 km severozápadně od Vancouveru ve Washingtonu. Po prozkoumání sériových čísel nalezených bankovek vyšlo najevo, že skutečně šlo o bankovky použité pro vyplacení výkupného. Tehdejší hlavní vyšetřovatel FBI Ralph Himmelsbach prohlásil, že peníze "se musely na místo dostat pár let po únosu," protože "gumičky se rychle rozpadají a nemohou udržet svazek bankovek pohromadě příliš dlouho." Několik vědců, které si pro vyšetřování případu najala FBI vyjádřilo přesvědčení, že peníze dorazily na místo objevu v důsledku bagrování koryta řeky, které proběhlo v roce 1974. Někteří vědci předpokládají, že se peníze na místo dostaly ještě později. Geolog Leonard Palmer z Portland State University prohlásil, že peníze se na místo nálezu nedostaly v důsledku bagrování, neboť je Ingram je nalezl nad vrstvami jílu vybagrovanými z řeky.FBI je v současnosti přesvědčena, že se sem peníze dostaly ne dříve než v roce 1974. Někteří vyšetřovatelé a hydrologové spekulují, že se peníze do Columbia River dostaly z jednoho z jejích přítoků, například z Washougal River, která protéká oblastí pravděpodobného Cooperova přistání.
Díky objevu peněz nabyla FBI přesvědčení, že Cooper nepřežil seskok, protože je nepravděpodobné, že by nechal dobrovolně na místě výkupné, kvůli kterému riskoval život. Ingram si mohl ponechat 2860 USD. V roce 2007 oznámil zájem dát do dražby několik zbývajících bankovek, které stále vlastnil. Do roku 2008 nebyly zbývající peníze nalezeny.

Důsledky
Dopad na letecký průmysl
Únos vedl ke zpřísnění bezpečnostních opatření, na letištích byly instalovány
detektory kovů, FAA zavedla několik nových bezpečnostních postupů a letadla Boeing 727 byla modifikována. Po třech podobných pokusech o únos v roce 1972
rozhodla FAA, že všechny Boeingy 727 musí být vybaveny mechanickým aerodynamickým klínem, který brání spuštění zadních dveří během letu.
Podezřelí

Nákres Cooperovy podoby odrážející postupující věk
Počet podezřelých přesáhl tisíc, několik z nich bylo považováno za vážné podezřelé, ale nikoho se nepodařilo usvědčit. FBI je přesvědčena, že Cooper znal okolí Seattlu a byl ze vzduchu schopen poznat Tacomu v době, kdy letadlo kroužilo v oblasti Puget Sound. Letušce Mucklow řekl, že ví, že McChord Air Force Base je asi 20 minut od letiště Seattle-Tacoma. FBI se původně na základě Cooperových znalosti aerodynamiky a parašutismu domnívala, že mohl být aktivním či bývalým příslušníkem
. Tuto variantu FBI ovšem opustila, neboť dle ní by se žádný zkušený parašutista nepokusil o tak riskantní skok.

John List
V roce
1971 byl masový vrah John List považován za jednoho z hlavních podezřelých z únosu, který se odehrál jen patnáct dní předtím, než List ve Westfieldu v New Jersey vyvraždil svou rodinu. Jeho věk, vzhled a tělesná konstituce se shodovaly s Cooperovým popisem.Agent Ralph Himmelsbach prohlásil, že List v tomto případě pravděpodobně mohl být pachatelem. Cooper získal výkupné 200 000 USD, což je stejná suma, kterou List vybral z účtu své matky tři dny před vraždou.Poté, co byl v roce 1989 zatčen, opakovaně popíral, že byl byl D. B. Cooper a FBI jej za podezřelého nadále nepovažovala.List zemřel ve vězení 21. března 2008.





Seskok z letadla

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Lusy Lusy | Web | 30. ledna 2009 v 10:06 | Reagovat

Ahojky,u mně máš diplomek za bleskovku c.58

http://svetlusy17.blog.cz/0901/diplomy-bleskovka-c-58

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama